The labirint of life - 11. část (Ichiruki)

29. května 2013 v 18:05 |  Povídky podle knihy/ filmu/ seriálu

Pokračování této povídky je opět tu :* . Doufám, že se vám bude líbit :)



"C-co.. ode mě… ch-chcete?" Ztěžka zasýpala. Jeden z hollowů jí těsně před obličej nastrčil fotku… Ichiga.
* * * * *
Mezitím
Chlapec se procházel městem, nechal se unášet proudem myšlenek týkající se toho, co se v poslední době stalo, a ruce měl zaražené hluboko do kapes. Tuto činnost již dělal poměrně dlouho, ale mu to nevadilo, naopak to vnímal kladně. Jenže vždycky se dokáže něco pokazit a také tato procházka nebyla výjimkou. Kousek od něj se znova nacházelo to neznámé reiatsu ze včerejšího odpoledne. Tentokrát se k němu připojilo dalších pár osob. Najednou se jedno z nich ztratilo.
-Tady něco nehraje…- Přemýšlel Ichigo nad náhlým zmizením neznámého. Duševně se pokusil vnímat, co se tam odehrává. I když v tomhle není nejlepší, zjistil, že síla včerejšího reiatsu začala pomalu klesat.
Ichigo hbitě vytáhl odznak, oddělil duši od těla jedním jediným dotknutím, vzal svou fyzickou schránku na rameno a shunpem se rychle přemístil, aniž by ho dokázali zpozorovat. Teď už stál za rohem jedné budovy kousek od místa dění, aby ho neviděli. Když položil tělo na studenou zem ke zdi, pohlédl na skupinku.
Šok, strach, panika… To vše pocítil poté, co uviděl Rukiu viset ve vzduchu díky hollowům. Ani na chvíli nezaváhal. Nemohl, nebo spíše nechtěl ji tam nechat samotnou napospas zlým duchům.
V polovině cesty k její záchraně se však zastavil, protože mu něco velmi důležitého hned od samého začátku uniklo. Bohužel až teprve teď si toho všiml. Konečně se mu souvislosti s cizincem správně spojily. Už věděl vše, nad čím tak dlouhou dobu dumal. Aby se ujistil o jeho korektním nápadu, složil si jednoduchou rovnici.
"Neznámé reiatsu + Rukia = No, to mě podrž… jedna a tatáž osoba. Celou dobu to byla ona!" Zauvažoval nahlas, čímž se mu potvrdil výsledek výpočtu. Nicméně to nebyl jediný důkaz, kterého se dočkal. Nejenže se to reiatsu objevilo přesně den po jejím příjezdu do Karakury, navíc před ním právě použila jednu z technik, již znal, ale raději ji pro dobro celého města ještě nezkoušel. Nikdy nevíte, jak by to asi skončilo obzvláště u něj…
"To nikdy nedovolím!!!" Zařvala spěšně hned poté, co jednomu z hollowů poslala přímo do obličeje modrou zářící kouli. Nestihla ani pořádně nabrat dech, jelikož sousedící hollow se na ní bez váhání vrhl. Málem se nevyhnula jeho útoku. Každou další chvíli slábla víc a víc. Kdyby jí vše nebolelo, tak by je dávno určitě porazila. Zlá duše se k ní přiblížila a už se chystala na poslední útok, díky němuž by Rukia nedopadla nejlépe. Rázem se před ní však zjevila velká černá šmouha, která rychle prolétla před jejíma očima. Nato hollow zmizel a těsně před Rukiou se objevil oranžovovlasý mladík tak, aby ji ochránil klidně i celým tělem.
V rukách držel sebejistě i odhodlaně dlouhý meč plánovaný použít v jakékoliv situaci.
"Ichigo, co tady děláš?!?" Zeptala se překvapeně. Očekával tuto primitivní otázku.
"Co asi… možná, že tě zachraňuju." Odpověděl trochu podrážděně. Vnitřně nebyl doopravdy naštvaný, ale přesně naopak, byl šťastný, že má tu možnost zachránit ji. Na venek to pouze hrál jako každý z jeho kamarádů.
Rukia si všimla jeho podrážděnosti a v žádném případě si nenechala ujít příležitost na uštěpačnou poznámku.
"Když tě to tak štve, tak proč mě zachraňuješ? Nebo seš tu kvůli něčemu jinému???" Položila mu nakonec otázku, kterou neměal vůbec v plánu použít. V panice si zakryla ústa a vykulila oči. Mozek jí pravděpodobně pracoval úplně jinak při jeho přítomnosti, než by chtěla.
"Cože?!?" Uslyšela najednou. Ačkoliv se styděla za tu otázku i za své chování, nemohla se ubránit potřebě podívat se na něj.
-Jak se asi bude tvářit? Že jsem něco takového vůbec vypustila z pusy! - Nadala si v myšlenkách ještě před tím, než k němu odhodlaně s dočasně uklidněnou myslí vzhlédla. Když to udělala, stalo se to, co přesně očekávala. Viděla v jeho obličeji nechápavý pohled, pravé obočí vysoko pozvednuté a k tomu všemu, aby přidal na věrohodnosti, otevřel ze široka pusu dokořán. Jeho dokonale specifické mimické výrazy Rukiu rozesmály. Nedokázala se skoro ani nadechnout. Z toho přívalu náhlého smíchu se jí dokonce po tváři skutálelo pár slz.
"Čemu se jako směješ?" Rozčílil se na ní Ichigo, ale než stačila vůbec něco namítnout, spatřila, jak se k nim přibližuje obří hollow. Překvapením se jí rozšířily zorničky. Úplně zapomněla, že tam stále jsou. Nemohla dopustit, aby se něco špatného stalo. Blížil se čím dál tím víc k Ichigovi, který byl momentálně otočený na černovlásku. Neviděl ho… Neměla dost času něco udělat. Všechny svaly jí najednou ztuhly. Seběhlo se to tak rychle, proto ho musela před monstrem alespoň varovat.
"Ichigo… pozor!!!" Zařvala v plných plic.
Teď už zbývalo jen doufat, že dostatečně brzy zareaguje. Hollow připomínajícího obra zvedl jednu ruku vysoko nad hlavu a spustil ji přímo na místo, kde stáli oni dva. Pro Rukiu připadal ten moment skoro nekonečný, jako byste si pomalu přehrávali video, ale i přesto se k nim bílá ruka stále přibližovala. Nejenže ji to asi zasáhne, bohužel se Ichigo taktéž nacházel v nebezpečné oblasti. Byl v tom zcela nevině, pouze ji přišel zachránit.
-Kdybych si dávala větší pozor… -
Pohlédla nad sebe. Kostnatá dlaň zkracovala vzdálenost mezi nimi. I kdyby se pokusila o útěk, nestihla by to. Na to bylo její lidské tělo krátké.
-Už jen pár sekund do konce. - Oznámila si v duchu.
Zavřela oči. Nemohla se dívat na věc, která jak ji, tak i oranžovovlasého chlapce asi zabije. Poté se jí v mysli rychlostí blesku promítaly vzpomínky na rané dětství. Vždy Rukiu považovali za odhodlané děvče, které se vzdává bez boje. Jenomže právě teď byla v úplně jiné situaci. Ráda by bojovala o svůj i Ichigův život, kdyby to šlo.
Z ničeho nic ucítila z pravé strany tlak. Okamžitě poznala, že ji někdo drží.
*Bum * … Ozval se hlasitý náraz.
"Ichigo?" Zeptala se ustrašeně. Neměla strach o sebe, nýbrž o něj. Nechtěla, aby se mu kvůli ní něco stalo. Když se nedostávala žádná odpověď, začala pomalu otevírat oči.
Pokračování příště ;)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MollyD MollyD | 29. května 2013 v 21:14 | Reagovat

ja tě asi zabiju zase ukončené v tom nejlepším ! :D
prosíím dál :*

2 Afy - chan Afy - chan | 31. května 2013 v 17:12 | Reagovat

Promííň :D když já chci, aby to bylo napínavý ;) :D

3 MollyD MollyD | 2. června 2013 v 20:01 | Reagovat

[2]: napínavý je to strašně :D tyy... mne chceš asi zabít tím čekáním xD ;)

4 Afy - chan Afy - chan | 3. června 2013 v 19:02 | Reagovat

8-O .. tak zákeřná zase nejsem :-D

5 MollyD MollyD | 6. června 2013 v 17:48 | Reagovat

[4]: ale jsi ;) :D

6 Katy-chan Katy-chan | 20. listopadu 2013 v 19:38 | Reagovat

[1]:zcela s tebou souhlasím :D

7 Osobnost Osobnost | E-mail | Web | 11. prosince 2013 v 15:51 | Reagovat

Další pokračování už nebude? asi né že?.. máš moc krásný povídky :) jsou napínavý dlouhý a krásný byl bych rád kdyby si v tom pokračovala jde ti to ;)

8 Sví jméno tý blbí mašině neřeknu :D Sví jméno tý blbí mašině neřeknu :D | E-mail | Web | 14. května 2014 v 16:43 | Reagovat

Souhlasím,jestli je tohle konec tak trochu divný ale spíš mi připadá že ses na to vykašlala.. ale nechápej to špatně já tě něchci nějak urážet :) jen je škoda že to není celý, protože se ti to moc povedlo :)

9 Phalandra Phalandra | Web | 28. října 2014 v 0:49 | Reagovat

Sakra!! Absolutně boží povídka! Prosím, já chci pokračování! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3