Run away - 4. kapitola

29. května 2013 v 17:59 |  Zcela smyšlené povídky

Po hodně dlouhé době povídka Run away :* doufám, že se vám bude líbit.



OD Autorky: V minulé kapitole se Donny potkala se svým novým taťuldou. A lidi, už to bude trošku akční, takže se připravte, nevím jestli zajdu, až do extrému, ale budu se snažit, protože předešlé kapitoly jsem odflákla. Já vím, jsem hrozná. :D Jo a promiňte za tak dlouhou pauzu, ale neměla jsem zrovna hodně inspirace..;)
Vlasy mi vlály a zacuchávaly při větru, který teď prudce švihal do mé tváře, které začaly tuhnout zimou, která je po ránu k zbláznění.
Do školy běžím, jelikož jsem ráno byla překvapená mužem, který vypadal, jako vypadnutý z nějakého porna. Ne že bych se koukala na porno to ne, ale označení z časopisů by bylo slabší uznání pro něj.
Došlo mi, že je to můj náhradní otec a mé zvrhlé myšlenky, jsem zahrabala hluboko. Vždyť je to mámin nabíječ. Při tom oslovení, jsem se musela zatřást. A dost! Na jaké prasárny to myslím? Musím se smát své vlastní demenci.
Už před sebou vidím tu velkou budovu, která byla natřena na bílo, ale postupem času se z bílé stala šedá. Často si jí někdo plete z věznicí, ale vlastně nemá k ní daleko. A místo masových vrahů, jsou tam učitelé. Určitě nás chtějí srazit a kuchařky otrávit, tím blafem, který by ani prase nesnědlo.
Nakonec jsem vešla do třídy pět minut před zvoněním. Celá červená a funící, jako nějaký osel, jsem dopadla na židli a vzpamatovala se z dnešního ranního sprintu.
Pařez moje včerejší obavy, že na mě všichni budou ukazovat a smát se, jsem dnešek začala šukézně. Sice si ne mě ukazují, ale ten smích nějak vynechali, ale podivně je mám v píči. Teď je důležité, aby mi srdce nevyletělo z hrudního koše a nepřistálo na lavici největší pipky, která vypadá, jako sestra Barbie, která by určitě zkolabovala a ukázala všem klukům, jaké má zrovna na sobě kalhotky. Byla by to pro ní značná nevýhoda mít na sobě úzké růžové šatičky těsně pod zadek a v kterých má zmáčkly kozy k sobě, jako od Doly Baster. Značný důvod k tomu, abych se uklidnila, ale tahle představa ve mně vyvolala spíš nával smíchu, u kterého si nejsem jistá, že ho zadusím. Ale zajímalo by mě, jestli má vůbec nějaké kalhotky, přece v těch uplích šatech jde všechno vidět. Huh...úchylná představa.
Nádech výdech. Při nádechu musím ohrnout nos, protože ta směsice všelijakých pachů chce vyprázdnit obsah mého žaludku... Který, jak myslím já, skončí na stole Doly Baster. Zase ten výjev vidím před sebou! Jak kreativní. No usuďte sami, jaká bujnou fantazie se ukrývá v mém pubertálním mozečku...
Do třídy vešel Ethan Dyer učitel Angličtiny, který je ve vztahu se svým kufříkem, je ošuntělí, někde má protrhnou kůži, která po letech ztratila svůj lesk a vůni. Zkráceně: Vypadá, jako vytáhnutá ze smetiště. Ale ten kufřík pro něj znamená něco, jako zbraň, která ukrývá ty nejhorší náboje, kterými ubližuje našim mozkům/ne-mozkům. Tahá ho naprosto všude, myslím že jsem ho jednou viděla, jak s ním vchází do WC místnosti.
Už jsem slyšela sázky o tom co tam všechno nosí, ale připadalo mi to trochu směšné. No komu by nepřišlo směšná jejich úvaha?! Nástroj na mazání paměti, jsou to prostě retardi, kteří se moc dívají na "muži v černém".
Můžou si o něm a o jeho kufříku říkat co chtějí, ale mě připadá, jako dobrý učitel, který má mozek na správném místě. Sice se to říká o srdci, ale to má tam taky, zapojil se do tolika akcí na pomoc jiným lidem, že už jsem to přestala počítat.
Je mu pět-a-třicet a je svobodný. Sice není hezký, ale je hodný, trochu hippie a hlavně má hodně volného času, které by určitě věnoval té, které by si nevšímala stopy po akné a brýlím, které mu moc nepasují.
Poslušně jsme se postavili a čekali na pokyn, abychom si mohli sednout. Kývl na nás a mávl rukou v gestu "sedněte si". Celou dobu co přišel do třídy se usmíval.
"Lidi,"řekl hlasitěji, protože chtěl upoutat jejich pozornost.
"Napíšeme si zkušební slohovou práci, na to, kým chceme být za deset let." FUCK!
Nebyla jsem jediná, která nad tím zanadávala. Tak nesmyslné téma! Nerozhodný člověk má napsat slohovku o tom co chce být za pár let.
Donny přemýšlej! Za deset let budu čím? Seru na to! Napíšu tam:
Budu vdaná budu mít jedno dítě a manžela, který mě políbí, jakmile přijde z práce.
Jak růžová budoucnost! Ale končím! Nic lepšího nevymyslím. Myslím, že pan Dyer bude mít velikánskou radost, že nemusí rozhodovat co mi dá za známku!
"Konec, odležte tužky!" ohlásil pan Dyer. Pár lidí zanadávalo, že to nemá dokončené, ale poslušně pustili tužky na lavici.
Obešel celou třídu a vybral všechny papíry u mě se pozastavil a s jedním zdviženým obočím se na mě podíval, ale nekomentoval to.
Řekněte mi, proč jsem tam nenapsala nějakou kravinu? Ale teď už je pozdě...
Po celé škole se rozezněl zvonek, který zasáhl zostra mé smysly a postavil je do pozoru. Vstala jsem ze židle a pospíchala na chodbu. Hned jak jsem vyšla ze třídy, jsem se zapletla do davu. Lidi do mě vráželi a ani se neobtěžovali se omlouvat. Huh...Vítejte na střední škole!
Teď mám Matematiku.. Tak doufám, že si nevzpomene na tu písemku. Ale štěstí na mé straně rozhodně nestálo. Dnešek je pro mne tragédii..
Už konečně zazněl zvonek, který nám oznamoval po čas oběda. Jsem zvědavá jaký kentus nám budou podávat. Vždy to má dobrý název, ale jakmile to ochutnám, jsem si jistá že nějaké ingredience vynechaly.
Dnes by měl být guláš. Heh, tak to nemá cenu tam vůbec chodit! Hodila jsem si na ramena tašku a už si to kráčela cestou domů. Do zámku za sedmero horami a sedmero řekami. Jako v pohádce, ale do pohádky to má daleko. Ale proč se vzdávat naděje, že by se náhle v mém životě objevil muž, který by splňoval všechna moje očekávání? Asi bude problém v tom, že žádný takový neexistuje.
Už jsem otevírala dveře našeho domu a vstoupila jsem do tichého domu. Šla jsem do kuchyně a ohřála jsem si lasagně a nalila do skleničky mléko. Prostřela jsem si a usedla za stůl. Vychutnávala jsem si každé sousto, které mizelo v mých ústech, když jsem před sebou uviděla mámu s tím sexy playboyem a sousto které jsem právě žvýkala skončilo na stole bezbranně ležet.
Všimli jste si taky, že před ním mi všechno utíká z pusy? Ráno džus teď lasagně, co bude příště?
Stydlivě jsem se zasmála a nevnímala káravý pohled mámy, která se dívala střídavě na mě a na ten kousek lasagní. Spěšně jsem vstala a vzala z umyvadla houbičku a utřela ten kus lasagní, který obdivoval náš stůl.
"Donny tohle je Marek." protočila, jsem oči.
"Lenci, my už se ráno seznámili." oznámil jí Marek.
"No...tak to mi hodně ulehčilo!" zasmála se má matka. Och.. Jsem jediná komu tahle chvíle připadá trapná? Nastala chvilka ticha a každý z nás rozmýšlel, jestli má promluvit nebo ne. Nakonec tohle ticho přerušil Marek.
"Dnes je venku pouť nechcete jít si pocuchat žaludek?" usmál se na nás. Lenci váhala, protože s kolotoči nemá moc dobré zážitky, za to já jsem radostně kývala hlavou na znamení souhlasu.
O pár hodin později
Bouchli za námi domovní dveře a my jsme se potáceli s našich komnat. Marek se v pulce cesty s námi rozločil se slovy, že musí jít ještě domů a udělat ještě něco do práce. No moc šťastně se netvářil, ale ani já bych zrovna radostí neskákala do stropu. ​​Myslím že mám najezděno deset let dopředu. Musela jsem se ušklíbnout nad vzpomínkou mě v Black Mambě, atrakce na kterou už v životě nechci jít. Prostě fuj... Ještě teď se cítím, jako vypraná v pračce.
Pohled Chrise McLeanna...
Seděl jsem v temné místnosti s doutníkem v ruce a díval jsem se na toho ubožáka, který klečel přede mnou na kolenech a otřásal s vzlyky.
"Kdy mi splatíš dluh?"řekl jsem klidným hlasem plným autority.Mlčel..
"Jacku?"Křik..Plný bolesti a strachu, je pro mne, jako balzám pro uši.
"A jak? Nic nemám!"cedil na mne skrz zuby.
"Tak jsi si je neměl ode mne půjčovat peníze, a pak je rozfofrovat v kartách.Tvoje chyba!" popotáhl jasem si z doutníku a foukl mu kouř do obličeje zkrouceném bolestí a promočeným slzami. To chce fotku! Protože takový stav beznaděje, který doslova křičí z jeho tváře miluji.
"Tak mi řekni co chceš." Řekl prostě. A popravdě, tuhle větu jsem chtěl slyšet.
"Co mi můžeš nabídnout?"
"Nemám nic. Můžu to odpracovat."musel jsem se usmát.Tohle říká každý. I když by to byla představa mít ho ve svých službách, jsem chtěl po něm něco jiného.
"Lžeš mi."
"Nelžu,"křik na mne.
"Víš něco ti musím říct. Nechávám své dlužníky sledovat, abych měl jistotu, že mi někam neutečou a oni by pak nesplatili svůj dluh. A poslední dobou dostávám správy od svých lidí, že se točíš okolo jedné ženy." Vytáhl jsem z kapsy od drahého saka fotku.
Vytáhl jsem jednu, "Lenci Summer."
Podíval se na mne s jiskřičkami v očích. "Chceš říct, že ona by splatila můj dluh?"
" No..Vlastně, bych chtěl její dceru Donny. Lenci je sice sexy, ale řekl bych, že patří už do toho starého železa. Donny chodí, jako vandrák, ale věřím, že pod tím oblečením, je jako její matka." Při tom pomyšlení, jsem si přejel špičkou jazyka rty a zamlaskal.
Věřím, že to děvče oživí mou sbírku.
Pokračování příště ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3