The labirint of life - 9. část (Ichiruki)

30. dubna 2013 v 21:58 |  Povídky podle knihy/ filmu/ seriálu
Musela jsem změnit obrázek, protože (i když ani nevím proč) mě ten předchozí začal nehorázmě deprimovat :D. Jsem divná, ale tak co už... Doufám, že se vám bude pokračování líbit a užijte si to :D.



Ichigo se chystal na party ve svém pokoji. Na stole měl připravenou láhev dobrého pití spolu s odznakem zástupce shinigami, kdyby náhodou…, také byl již oblečený do všedního ne moc extravagantního oblečení a ještě před tím, než se vydal na večírek, se naposledy podíval do zrcadla. Jeden pohled na sebe mu dostatečně stačil, jinak by musel rozmlátit zrcadlo na milion malých třpytivých kousků.
"To už nezlepšíš ani nezhoršíš," uslyšel najednou. Moc dobře věděl, komu ten hlas patří, což mu ještě více rozhodilo náladu, ale nedal to na sobě znát, ať si příliš nepokazí aspoň tento podvečer.
"Hmm…" Zamrmlal nesrozumitelně. Popravdě řečeno ho vůbec nezajímal Konův názor.
"Ty někam jdeš?" Začal Ichiga podezíravě vyslýchat, při čemž se přiblížil k láhvi s alkoholem.
"Jo." Chlapec k odpovědi přidal navíc otrávený výraz značící jeho velký nezájem s ním vůbec něco probírat. Plyšák si toho však nevšímal.
"Můžu jít s tebou?" Kon při té otázce už klečel na kolenou, škemral ze všech sil i slzičky ukáply jen proto, aby se doma opět neunudil k smrti.
Ichigo na to zareagoval hlasitým smíchem. Lepší vtip od něj totiž neslyšel. "No, tak ty určitě. Děláš si srandu? Nikam nejdeš, ještě mě tam ztrapníš."
"Já?!?" Zeptal se utrápeně lvíček.
"Ne, ten za tebou…"
"Vždyť tady nikdo jinej než mi dva není."
"Ach, bože…" To už se zase Ichigo z jeho výroků chytal za hlavu.
"Prosím, udělej mi radost a vezmi mě s sebou. Já nebudu otravovat! Fakt, přísahám." I přestože měl nad hlavou málem svatozář, na zádech andělská křidla a packy propletené skrz na skrz, nic nepomohlo.
-Tak to jako ne! - Řekl si zákeřně Kon. Napadl ho geniální nápad, jak se nepozorovaně propašovat na párty i bez Ichigova svolení. Začal se tedy rozhlížet po pokoji, jenže nedokázal najít ten předmět, který tak usilovně hledal.
-Sakra,… On si nebere nějakej batoh? - Během toho, co prohrabával celou místnost, si chlapec všiml jeho zvláštního chování, ale nechtěl ztrácet čas nad takovými blbostmi.
Plyšové zvířátko mělo jedinou poslední možnost alias láhev s alkoholem. I když to byl nemožný úkol, za pokus to stálo. Jakmile se Ichigo na krátký moment otočil jiným směrem, Kon vychytrale využil té situace a nepozorovaně se nalepil na flašku. Možná by to fungovalo, kdyby byl o 10 centimetrů tenčí.
"Co to děláš? Okamžitě se pusť!" Ichigo se pokoušel odlepit tvrdohlavého lvíčka od láhve určenou pro vstup na párty. Bohužel ani pomocí páčidla by se nepustil, držel jako klíště. Chlapec začal zase zuřit, v obličeji otrávený zároveň doslova nasraný pohled, ruka v pěst - nenaznačovalo to nic dobrého.
"Pusť se, ty debile!!!" S posledním slovem jím projela vlna zlosti a díky tomu vzal hrdlo flašky a hodil ji přes celý pokoj na protější zeď. Mezitím, jak objekt letěl vstříc zabetonovaným cihlám, se Kon rychle pustil a poté dopadl bezpečně na postel. Poslední, co oba dva uslyšeli, byl charakteristický praskavý zvuk skla. Zděšením se chlapcovi rozšířily zornice, avšak po chvíli opět následovala jeho vražedná aura vyzařující pomalu po celém domě.
"Děláš si prdel?!?" Zakřičel nekontrolovatelně. Jako odpověď dostal Konův blbý úsměšek.
"Ty imbecile jeden úchylnej! To byla moje flaška!!!"
"No,…správně." U toho nechyběl ani andělský výraz nevinnosti s úsměvem až do nebe.
"Ty…"
"Nebudeš jedinej, kdo nepůjde na tu párty, tak se z toho nezblázni." Přerušil ho Kon sebevědomě, ale hned nato se svalil na zem, když po něm Ichigo hodil lampu. Ani se z toho pádu nevzpamatoval, protože okamžitě vyletěl oknem na "zahradu snů".
Ačkoliv se chlapec zbavil skoro celé zuřivosti, netušil, jak nahradit tu pro něj momentálně důležitou věc, bez které se nedostane na párty. Začal panikařit. Ta láhev ho stála docela dost těžce vydělaných peněz, z čehož měl vztek.
"Sakra…!" Zanadával, aby aspoň trochu ulehčil téhle situaci, když si náhle vzpomněl na tajnou skřínku v kuchyni, kde jeho otec ukládal všechen alkohol na horší časy. Neměl na výběr. Musel si narychlo vypůjčit jednu z jeho rezervních flašek.
Jakmile scházel schody do kuchyně, smýšlel pár dostatečně dobrých důvodů, proč mu potřebuje ukrást alkohol. Když vešel do místnosti, nikdo se v ní naštěstí nenacházel, takže mrštně, ale nenápadně chmátl po první láhvi ve vrchní skříňce a potom vypadl z domu.
Na cestě k Orihime potkal ještě Renjiho, který se k němu hned přidal. Než dorazili k obydlí, kde se konala "malá" uvítací párty, si mezi sebou prohodili pár slov, jak to přátelé dělávají. Před vstupním vchodem se oba dva zastavili, jednou dlouze zazvonili na zvonek a vyčkávali, až je někdo uvítá. Poté, co se dveře otevřeli, se jim naskytl pohled na mírně sjetého Ikkaku. Ještě nikdy ho neviděli tak mimo.
"Co vy dva tady děláte?" Zeptal se hloupě, v ruce držel otevřenou whiskey a opřel se o trám dveří, aby se jim náhodou nesklátil před očima.
"Hádej…" Odbil ho znuděně Renji, protože se už strašně moc těšil na tu velkolepou party. Neměl čas ani chuť se doprošovat s ožralou, jenže Ikkaku stále pokračoval ve své triviální hře.
"Hej, fakt nevím." Nedokázal skrýt přicházející úsměv, ba dokonce po chvíli propukl v chraplavý smích, z čehož jak Ichigo, tak i Renji nebyli zrovna dvakrát nadšeni. Ty hrůzostrašné zvuky, které vydával, se nedali poslouchat, proto chlapec s oranžovými vlasy pozvedl výhružně láhev a naštvaně řekl: "Chceš to narvat do prdele, aby se ti rozsvítilo nebo co?!?"
Renji ještě k tomu všemu dodal - rád ti s tím pomůžu - a na tváři se mu objevil zákeřný úsměv.
"Bože, vy máte zase keců, chytráci…" S touhle větou je pustil do hlučné, světelnými efekty zvýrazněné, zóny. Oba dva překvapeni s pusou dokořán hleděli z jedné strany na druhou. Dům Inoue se změnil v pravou nefalšovanou diskotéku! Všude zářily světelné lasery, blikala světýlka, rytmická hudba duněla i v tom nejodlehlejším koutu tohoto bytu, dokonce i pití bylo dostatek. Prostě nedokázali uvěřit vlastním očím.
"To je mazec!" Vydechl Ananas užasle. Hned nato však vlítl na parket mezi dav a nešetřil s výdajem energie použité k jeho nejlepším tanečním prvkům. Ichigo nepatřil zrovna k těmto typům lidí, kteří se potřebovali okamžitě zřídit. Spíše preferoval zábavný pokec s kamarády u skleničky. Začal tedy hledat někoho známého, jenže narazil pouze na osamocenou Orihime. S odhodláním a flaškou v ruce se nakonec rozhodl předat jí vstupenku na party.
"Čau Orihime." Pozdravil ji s úsměvem.
"Ahoj Kurosaki-kun." Opětovala mu to vlídně. Jejich konverzace však po dvou minutách zůstalo na mrtvém bodě, takže jí raději opatrně předal křehký dar, rozloučil se a urychleně odešel na opačnou stranu domu.
Pokračování příště ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MollyD MollyD | 2. května 2013 v 22:06 | Reagovat

ty mne zabijíš prosím dál moc se mi tvá povídka líbi :3 plosím dáál :333

2 Afy - chan Afy - chan | 3. května 2013 v 18:45 | Reagovat

:3 děkujíííí :D budu se snažit! :D přísahám ;)

3 Ema Ema | Web | 3. května 2013 v 22:03 | Reagovat

to jsem ráda :) že ty aspon' pokračuješ na svých povídkách všude kde jsem četla pěkné povídky na Ichiruki nikde nejsou dopsáne :/

4 Afy - chan Afy - chan | 4. května 2013 v 9:04 | Reagovat

Když jsem předtím byla pouhým čtenářem, tak mě to taky hodně štvalo... takže tuhle povídku chci na 100% dokončit ;)

5 Ema Ema | Web | 4. května 2013 v 11:03 | Reagovat

[4]: moc ti děkuji uvažuji že bych taky začla psát ale nechci si zbytečně zakláda
t další blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3