The labirint of life - 8. část (Ichiruki)

12. dubna 2013 v 20:46 |  Povídky podle knihy/ filmu/ seriálu
Dlouho jsme sem zase nic nedali, takže... tu dávám další pokračování napínavého čtení (doufám ;) ). Tak, ať se vám to pěkně čte. :D



"Kdo to asi může být? Je to můj nepřítel či společník? Mám se tam jít podívat? Sakra,… Doufám, že je to ten zástupce, jinak jsem nahraná." Uvažovala potichu.
Chtěla vědět, co se tam nahoře stalo… v nejhorším případě bude muset zase použít meč. Aby jí dotyčný nenašel, teď naopak skryla svoje reiatsu a začala po špičkách jako myška skákat z okna do okna, až se nakonec dostala na samý vrchol stavení. Nenápadně vystrčila hlavu přes okraj budovy, a když uviděla toho člověka, tak málem spadla zpátky dolů.
-No,… to snad není možný. Já mám asi vidiny. Ne,… to se mi jenom zdá. - Opakovala si stále dokola ty samé věty. I přestože se několikrát štípala, ba dokonce si dala i lehkou facku, nesnila. Zkoušela to ještě zhluboka rozdýchávat, ale ani to nepomohlo. Ty charakteristické vlasy jako barva zapadajícího slunce. Byl to on, kluk ze školy, ten, kvůli kterému se vždycky roztřese jako želatina, cítí divné chvění v břiše a pokaždé její srdce překonává rekordy. Ani při běhu nemá takový vysoký krevní tlak.
-Ale on přece nemůže být shinigami! - Říkala si dokola jako báseň. Byla z toho doslova v šoku. Po celou tu dobu ho tajně pozorovala, dokud neodešel pryč. Poté se, zabraná do přemýšlení, odebrala domů po svých.
"To je docela zvláštní… to neznámé reiatsu nepatřilo tomu hollowi. Tak kdo by to teda mohl být? Připadá mi strašně povědomé." Dal se Ichigo do spekulování po cestě domů.
"Někdo tam určitě ještě musel být, ale když jsem přišel, tak už neměl tu odvahu se ukázat. Však počkej, já si tě najdu!"
Ichigo se za chvilku dostal v pořádku do pokoje, kde si s úlevou vlezl zpět do svého těla ležící na posteli. Dnešek mu dal psychicky docela pořádně zabrat. Nejen Renjiho mimoškolní obvyklé keci, odpolední neznámé reiatsu v jeho blízkosti, ale hlavně ta černovláska, Rukia, ke které asi něco začal cítit. Nedokázal pochopit, jak se to mohlo stát za tak krátkou dobu.
Láska na první pohled? Tomu nevěřil. Avšak každý pohled na ni v něm probouzel nepopsatelný pocit, neuvěřitelnou tíhu u srdce…
Chytil se rukou na levou část hrudi. Tam, kde spočívá orgán lidí nejen s pulsující krví, ale i s pocity od nenávisti až po lásku.
"Kurva…!!!" Zaúpěl Ichigo a silně udeřil polštář. Potřeboval si vybít všechen vztek, který v něm dlouho dřímal. Bohužel to moc nepomohlo. Aby to mělo vůbec nějaký pozitivní účinek, musel by si pořídit boxovací pytel. Posledních pár dní nechápal ani sám sebe. Správně by měl být z té informace nadšený, veselý i šťastný, tak proč… se chová, jakoby ho to trápilo? Možná to způsobil náhlý převrat jeho citů.
Nechtěl už nad tím přemýšlet, proto si pořádně protřepal hlavu, aby se mu všechny myšlenky vypařily pryč. Brzo nato spokojeně usnul jako beránek a nechal se unášet bezpečným světem snů.
"Ichi - nii…je ráno! Škola volá!" Jako obvykle nejmladší sestra Yuzu ho šla vzbudit, kdyby náhodou zaspal. Nikdy nebyl ten typ vzorného člověka spíš naopak. Vstávat se mu nechtělo, o učení ani nemluvme. No, prostě teenager jako vyšitý. V případě, že by mu neskočila do postele a nevyhrabala ho z tepla, přišel by do školy zase pozdě.
Když vešel do třídy, klasicky znuděně srazil Kiegovu hlavu taškou k zemi, odbytě pozdravil Orihime a automaticky odpochodoval ke své zadní lavici. Po cestě ke svému místu namířil zrak na Rukiu. Seděla tam s těžkou hlavou podepřenou, při čemž se dívala zaujatě z okna.
-Nad čím to asi přemýšlí? -
Najednou se u ní objevila zrzka s úsměvem až do oblak. Neměla zrovna tu nejlepší náladu na rozzářený výraz v obličeji díky včerejší události.
"Trápí tě něco, Rukia - sama?" Zeptala se starostlivě.
"No, trochu mě bolí záda. Asi jsem v noci špatně spala." Odpověděla částečně pravdivě. Záda jí nesnesitelně bolela, ale ne ze spánku, nýbrž ze včerejšího odhození do zdi. Kdyby to takhle na ni vybalila, tak by se s ní radši už nikdy nebavila. Stejně tohle krátkodobé kamarádství nemělo cenu, avšak stále musela předstírat zájem.
Muset - sloveso, které si v poslední dobou říká neustále. Oni jí řídí, nařizují směr, jímž by se měla vydat, ale přece jen má vlastní rozum na to, aby si sama určovala cíl cesty, ať už je to jakýkoliv typ. To ona si může dělat, co se jí zlíbí. Bohužel, třebaže vyjádří alespoň trochu odporu, neskončí moc dobře. Ano, jsou tu osoby, které jí omezují, jenže s tím už nic nenadělá. Pouze může poslouchat své pány jako nějaké ochočené zvíře.
Páteční dopoledne uběhlo pro všechny celkem rychle, protože každý ze třídy se těšil na seznamovací párty u Orihime. Díky některým nejmenovaným lidem (Renji+Ikkaku) nakonec byla nenápadně pozvána skoro celá škola, jelikož se ti dva vsadili o to, kdo sbalí víc holek. Jenže na původně plánované oslavě by přišly jen ty ze třídy, a proto se rozhodli pozvat ještě někoho. V neposlední řadě byli navíc pořádně seřváni od Inoue, ale opět se z toho dostali bez trestu, jelikož je napadlo, že by každý mohl něco přinést. A nebyl to až tak špatný nápad. Celá třída nakonec souhlasila.
Co se stane na party? ... Pokračování příště ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MollyD MollyD | 29. dubna 2013 v 12:23 | Reagovat

prosím dál tvoje povídka je užasná!

2 Afy - chan Afy - chan | 30. dubna 2013 v 18:30 | Reagovat

Pokusím se co nejdřív a moc děkuji :D

3 Katy-chan Katy-chan | 20. listopadu 2013 v 19:24 | Reagovat

co se asi stane :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3