The labirint of life - 6. část (Ichiruki)

2. března 2013 v 14:43 |  Povídky podle knihy/ filmu/ seriálu
Pokračování této povídky je tu :) ... budu doufat, že se vám opět bude líbit.
(Tentokrát je to trochu krátké, ale dám vám sem za to písníčku... :D Nezlobte se.)


"Ichigo! Čeky, ne?" Zahulákal a něho dobíhající Renji, který u toho aktivně mával rukou takovou rychlostí, že to vypadalo, jakoby chtěl vyletět do vzduchu.
"Když zhubneš, tak možná fakt vzlítneš." Ichigo se neudržel a začal se nahlas smát, což Renjiho naštvalo. Byl až tak nasranej, že mu vyprchala poslední kapka trpělivosti a udeřil ho pěstí do pravé tváře. Jeho čin zapříčinil Ichigovi na tváři vražedný pohled vyzařující negativní energii značící něco ve smyslu: Tak to jsi totálně posral! Reakce Renjiho spočívala v nuceném úsměvu i omluvných gestech. Nic však nezabralo. Ještě za ty vyšinuté výrazy dostal dvojnásobnou lekci, kterou Ichigo ukončil hned poté, co z jeho ran Renji spadl na zem. Ten na ně pohlédl s nechápavým úšklebkem a omámeně pověděl: "Co to jako mělo být? Vždyť jsem ti dal jen takovou malou pěst…"
"Máš snad nějakej problém? Chceš ještě? A pohni zadkem, kůže líná, nemám na ten projekt celý dopoledne." Řekl nakonec otráveně Ichigo, podal mu pomocnou ruku znamenající mír pro oba dva, kterou Ananas ochotně přijal, a potom se vydali cestou k nim domů.
Jakmile se ocitli na jejich ulici, spatřil Ichigo to černovlasé děvče ze školy, jak sedí na schodech, drží v rukách mobil a něco s tím dělá. Dole pod ní stály papírové stěhovací krabice s věcmi. Najednou se vedle ní objevila žena velmi podobná jí.
"Rukio,..." Vzala jí z ruky mobil, jejž si dala do kapsy.
"Nejdřív domácí povinnosti, potom si s tím dělej, co chceš." Oznámila jí, při čemž vzala jednu krabici a zmizela v domě.
Vzdychla si. "Zase ty pravidla." Zamumlala potichu.
"Půjdeme jí pozdravit?" Zeptal se Renji nenápadně, mezitím pohodil hlavou směrem k ní, aby Ichigovi došlo, o kom se baví.
"Jo, můžem." Odpověděl, jakože lhostejně a spolu se vydali přímou parou vpřed. Když už byli od Rukii pouze pár kroků, Ichigo sebral všechnu odvahu a nachystal si vlídný, zářící úsměv.
"Ahoj." Pozdravil během toho, co brala do náruče další krabici. Byla k němu otočená zády ani je skoro neslyšela, takže se z jeho pozdravu lekla, až upustila papírovou krabici, ve které bylo její oblečení. Automaticky se Ichigo sehl, aby jí pomohl s úklidem. Jakmile již zůstala pouze jedna jediná věc, alias tričko s Chappym, tak se po něm oba dva natáhli. Náhodně se přitom dotkly konečky prstů, což jim způsobilo zrychlení tepu.
Vylekaně vztáhl ruku. Co to zase bylo? Hluboce se nad tím zamyslel, když si během toho Rukia omámeně stoupla, narvala násilím zpět do krabice to tričko a nahodila výraz ve stylu, nic se radši nestalo.
"My se ještě neznáme, že?" Zeptala se, ačkoliv přesně věděla, o koho se jedná.
"Já jsem Kurosaki Ichigo a tohle je Abarai Renji." Mezitím si stoupl, napřímil se rozhlížející se okolo, ale hlavně ne do jejích očí, jinak by si zase připadal jako na závodech.
"Aha,… těší mě." Usmála se šťastně. Najednou jí hlavou proběhla myšlenka, kterou si nechtěla nechat pouze pro sebe.
"Co tu vlastně děláte?" Položila otázku a vyčkávala, co z těch dvou vyleze. Trvalo to však mnohem kratší dobu, než se původně domnívala.
Do vysvětlování se tentokrát pustil Renji a ten, když pusu otevře, tak si něco vyslechnete. "No, my jsme šli po škole s Ichigem k nim domů, protože máme dělat nějakej projekt na zítřek. No a potom jsme tě tady uviděli, tak jsem řekl, že bysme se mohli konečně seznámit." Dokončil Renji příběh, jenže to už ho Ichigo tahal pryč, aby třeba nevyžvanil ještě něco víc. Se slovy - my už musíme jít, nestíháme - se oba dva rozloučili a pokračovali v cestě tak, jak to měli předtím naplánováno.
Co bude dál? Dozvíte se příště..
.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3