Run away - 3.kapitola

8. března 2013 v 22:15 |  Zcela smyšlené povídky
Takže :) konečně jsem vyšťourala ze své kamarádky :D další díl :D... bylo to docela obtížné, ale doufám, že se vám bude líbit.. :*


V minulé kapitole jste četli...
On někdo umřel? Ale to by se tak přihlouple neusmívala. Dávala jsem si jedna a dva dohromady a překvapeně jsem se nadechla. Ona si našla chlapa!
"Ty sis našla chlapa!" řekla jsem s vykulenýma očima. Zkousla si ret a hlavou potřásala na znamení souhlasu a v očích měla nepřítomnost. Je to pravda! Moje matka si našla chlapa. Už to nebude já a ona, teď k nám přibude osoba mně neznámá. Měla bych být šťastná, ale co od něj mám očekávat? Doufám, že nebudu muset protrpět večeře, při kterém bude vládnout trapné ticho.
Jsem špatná dcera, měla bych být šťastná, že je i Lenci šťastná. Ale vždyť ho neznám, nevím jak bude vypadat, a jaké bude povahy!
Mísily se ve mně tři pocity-strach, že Lenci ublíží, zuřivost, že jsem do teď nic nevěděla a pocit mě neznámý, pocit při niž se mi zvedá žaludek. Možná je to zhnusení, ale nevím, jestli se to řadí mezi pocity.
Mám být šťastná? Ale Lenci bude nešťastná.
Nemám být šťastná? A Lenci bude šťastná.
Hádali se v mé hlavě dva hlasy. Nepřipadá mi, že bych trpěla rozdvojenou osobností, ale u mě se může stát cokoli. Jsem prostě vadná. Nedivila bych se, kdyby mě Lenci chtěla reklamovat. Nevěděla jsem, jak se mám tvářit, když Lenci přede mnou tančila v šatech, které si přidržovala na bedrech. Jedno se popřít nedá. Byla šťastná. Broukala si melodii valčíku a při tom dělala otočky, jako nějaká víla, při tom ji nezmizel úsměv ze tváře. I když jsem byla naprosto proti tomu, aby se k nám přidala ten chlap, dívající se do její tváře, která přetékala štěstím a láskou, jsem změkla.
Sice nevím, jak to dopadne, ale dělalo mi dobře se dívat na její šťastný obyčej. Holt budu muset přijmout její rozhodnutí. Je přeci jenom moje máma. A mé sobecké já zahrabeme někde hluboko.
Lenci si asi vzpomněla na tu pizzu a tak přestala dělat tohle divadlo a začala vytahovat plech, na který později položila pizzu a strčila do trouby.
Upravila jsem si výraz ve tváři a nahodila šťastný úsměv, sice falešný, ale jsem až příliš dobrá herečka.
*******************
Podrážděně jsem si povzdechla a stočila pohled na digitální budík. Bylo půl druhé ráno a má mysl se točila kolem Lenci a toho týpka, který se dostal do mámina srdce, jak jsem později zjistila, tak se jménem Marek Lonský.
Narazili na sebe v kavárně. On měl na sobě černou koženou bundu a brýle proti slunci- i když žádná nesvítilo, i z vyprávění, jsem usoudila, že bude trochu na hlavičku. A ona to něj omylem vrazila a polila kafíčkem, které zrovna držela v ruce. Nejdřív byl na ni nás-štvaný, ale jak si ji prohlédl od z hora dolů, asi změnil názor. Chlípník.
Popravdě, jsem zvědavá jak vypadá, jestli bude jako můj otec, tak to budu muset koupit papírové kapesníčky do zásoby a schovat všechny dobroty, na které by Lenci narazila a ony skončily v jejích bocích.
Nechám se překvapit! Ale blbé na tom je, že nemám ráda překvapení. Jestli se budu zabývat, tak velmi "inteligentníma" otázkami, tak už asi neusnu.
Zavřela jsem oči a násilím, jsem se přinutila počítat ovečky. A překvapivě to zabralo! I když ne na dlouho, jen na tři hodiny! To je pech! Myšlenky na toho živočicha, který se nám sprostě vecpal do rodiny, zahnaly myšlenky na školu, takže jsem si vzpomněla na trapas a na písemku z matematiky.
Nechápu na co je nám matika máme přece kalkulačky, tak nepotřebujeme vědět neznáme, zasrané písmenko X!... S opovržením, jsem vytáhla sešit matiky a začala se bychlovat a počítat, jako mourovatá. Po otevření sešitu to v mé hlavě vypadalo, jako v mém pokojíčku, plno nepotřebných věcí a hlavně... bordel.
Na prd platné učení proťal zvuk mého budíku a já se začala zvedat z postele, která mi až teď otevírala náruč a nechtěla pustit, nebo to byla má naivita, když jsem si usmyslela, že jestliže zaspím nebudu si muset protrpět hodiny ve škole s mimy vrstevníky.
Šla jsem si vyčistit upíři tesáky, a rozčesat si vlasy, které z mého převalování utvořily model podobný čápi-mu hnízdu. Po deseti minutách a několika vlasů v prdeli, jsem se se smutným pohledem vydala do kuchyně, kde jsem si později nachystala snídani v podobě rohlíku a taveného sýru.
Ukousla jsem si až nechutně velké sousto, párkrát jsem kousla a spolkla. Zatvářila jsem se, jako kakabus, když mi rohlík pomalu sjížděl v krku, nebila to ta rychlovka za sedm vteřin v mém žaludku, ale měla jsem pocit, jako by uběhla necelá hodina, rychle jsem hmátla po džusu, abych to pekelné sousto zahnala do postaní žaludku a já se mohla normálně nadechnout.
Uslyšela jsem zapraskání schodů a můj pohled se zabodl do chlapa.Cizího chlapa oděného jenom v trenkách. Měl světlou pleť a hruď pokrývaly černé chloupky, které mířily od beder skrz pupík k trenkám Nervozně se na mě usmál a rukou si prohrábl ve světlých vlasech, které mu padaly do zelených očí.
"Ahoj," řekl rozpačitě.
"A-ahoj?" místo stručného pozdravu z toho vznikla otázka. Cítila jsem se trapně, to asi oba, když se tak na to dívám. Mezitím, když bylo ticho, jako v hrobě, jsem si ztírala z tváře slzy, které vyvolalo mé dávení a natáhla se po skleničce ze zbytkem džusu a snažila, jsem se zchladit rozbolavělí krk.
Týpek si odkašlal a nejistě promluvil.
"Jmenuji se Marek Lo-" ale to už si utíral z obyčeje džus, který jsem na něj neúmyslně vyprskla. Zakuckala jsem se a utřela si z brady tu lepkavou tekutinu.
"Promiňte." řekla jsem stručně. V duch, jsem se zasmála, poprskala jsem mámina přítele džusem. Hmm, miluju dobrou náladu.
"To nic. Podle tvé reakce uznávám, že jsi o mne, už něco slyšela. Nemýlím se?" Usmála jsem se a zakroutila hlavou na znamení, že mu to myslí dobře.
Teda mámo! Nikdy bych neřekla, že máš vkus na chlapy a koukat se na jeho svalnatou hruď, je zážitek na celý život. Něco jako poukaz na Benge jumping, akorát v reálném životě na dobu neurčitou.
Dívání se na jeho postavu mě donutilo otevřít pusu v údivu. Nechápu, kde sebrala takovou horu svalnatého chlapa! Ucítila jsem v koutku slinu, která se chtěla vyplížit ven a udělat mi traps, tak jsem radši zavřela tu pusu, které dosvědčili panty.Probudila mě otázka, nebo spíš konstatování, které vypustil z úst.
"Ty musíš být Dony. Moc mě těší. Nechci tě vyhánět z domu, ale za chvíli ti začíná škola." řekl a ještě víc se usmál mé reakce na slovo škola.
"Do prdele!" můj zrak upoutaly hodiny visící na kuchyňské zdi. Velká ručička se blažila k devítce a já si přála, abych mohla zastavit čas, ale světe div se, pokus byl neúspěšný.
Nasadila jsem si kecky, vzala batoh, zavolala něco na rozloučenou a pádila na popravu v podobě školy...
Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3