Ruler's ability 1.kapitola - 2.část

6. února 2013 v 13:00 |  Zcela smyšlené povídky
Konec 1. kapitoly. Doufám, že se vám bude líbit :*


Bezvládně ležela na zemi a těžce oddychovala. Polovina průhledného brnění byla popraskaná, či zničená.Tariya se i přes tu bolest plazila co nejdále od draka. Sípala, kašlala krev a něco si potichu šeptala, tak že jí nebyl rozumět.
Že by se dokázala vyléčit?
Katel se stále přibližoval k ženě a já jsem čekal, co se stane…vzrušení mě přemáhalo. Co uděláš? Ptal jsem se sám sebe.
Tariya najednou vykřikla, jako kdyby už nadále nemohla snášet tu příšernou bolest. Katel nad ní stál a díval se, jak trpí.
Už ji nech, nezabíjej ji - křičel jsem na něj.
V tom okamžiku jsem uslyšel dusot tlap, které se ke mně rychle přibližovaly. Otočil jsem se a uviděl blížící se hnědou kočkovitou šelmu, asi pumu. Velkou rychlostí běžela na mě, jenže jsem nestihl vytáhnout meč ze země, v níž byl po celou dobu souboje, abych odrazil útok. Kočka vyskočila do vzduchu a vytasila obrovské diamantové drápy.
Takže ta šelma patří k ní?
Během toho jsem z pumy neodvrátil zrak. Když letěla tou nocí, vypadala jako přízrak.
Podivuhodné zvíře. Ve volné přírodě se v naší zemi už nevyskytuje.
Najednou jsem ucítil bolest. Kočka se mi zaryla do hrudi a pod svou vahou mě skolila. Na přední části těla mi vzniklo osm podlouhlých ran. Hodně krvácely. Ležel jsem na zemi omráčený s křečí.
Takže to nebylo léčení, ale přivolání této kočkovité šelmy? Co ještě skrývá?
Katel ke mně přispěchals výrazem plný strachu a opatrně mě zatahal za límec obleku, abych mohl vstát. Bolelo to, jenže musel jsem to snést. Stál jsem tam a hleděl do prázdna, jako kdyby ze mě udělali kostku ledu.
Mezitím, co mi drak pomáhal dát se znovu do kupy, kočkovitá šelma přiběhla k bezvládné Tariye, která nechala zmizet svoje brnění a puma pomalu začala oblizovat všechny její povrchové rány. Jakmile se jazyk dotkl odřeniny, nebo popáleniny, změnila se barva kůže na černou, až nakonec se z tmavého fleku stala nová část pokožky.
V tu chvíli jsem znovu začal vnímat okolní svět.
Sakra…, na první pohled se to nezdá, ale je docela silná. Neměl jsem ji tolik podceňovat.
Pomalu jsem vstřebával informace získané před malou chvílí. Takticky jsem se rozhodl naplánovat, jak se dvojici postavit. Byly dvě možné cesty, buď řeknu, že už nadále nechci bojovat a nechám to být, nebo budu statečně pokračovat v boji, dokud jeden z nás nepadne. Osobně si myslím, že bych ještě pár minut mohl soupeřit, ale jestli se mi rány brzy nezacelí, tak prohraji.
Během mého přemýšlení jsem se soustavně díval na Katela a dva vetřelce. I když puma dokázala vyhojit Tariyny povrchové rány, její zlomenina však nadále zůstala uvnitř těla. Pomalu se nemohla ani zvednout.
Chudák… Já ale také nejsem zrovna v moc ideálním stavu. Rány nezasychají a stále krvácejí. Ztratil jsem příliš mnoho krve. Jako kdybych ztratil, nebo by mi bylo zablokováno něco velmi důležitého v těle. Dost, už mě to nebaví. Skoncuji to s vetřelci.
"Katele zaútoč a použij své trny" vykřikl jsem.
Drak odkývl na souhlas a vznešeně vystoupal vzhůru do oblak. Jak já tak i Tariya jsme se dívali na Katela, jenž zmizel v tmavém mračnu. Žena po chvíli ke mně vzhlédla s výrazem plný strachu. Viděl jsem na jejích očích, že už se mnou nechce bojovat, že by byla radši, kdybych přestal i já, jenže jsem to nemohl skončit. Jestliže už bitva začala, tak musí dojít i k jejímu konci.
Najednou z nebe přilétl můj drak s otevřenou tlamou řítící se střemhlav dolů k vetřelcům. Celý se třásl a dychtil po odplatě. Když byl už dostatečně blízko pumě i Tariye, vyšlehl dlouhý sloupec ohně a poté se obrátil vzhůru nohama.
Je opravdu dokonalé, že tohle dokáže i po tak dlouhé době, kterou strávil v temnotě. Měl bych si z něj vzít ponaučení.
Puma rychle odstrčila ženu stranou od ohnivé střeli. Tariya se celá potácela, lapala po dechu a nemohla se z toho dění vzpamatovat. Jakmile se drak dostal těsně nad ně, vystřelil ze svého hřbetu dlouhé ostny, jež dříve sídlily na mém meči.
Rychle se k nim přibližovaly, avšak najednou žena posbírala zbytek své síly a nechala vytvořit na ruce diamantový štít pokrývající jak ji, tak i pumu. I když trny byly ostré, nedokázaly prorazit toto brnění.
Tariya už to nemohla déle vydržet. Neměla dostatek sil na to, aby odrazila ostny, a proto udělala ze štítu průhlednou střechu, po níž se delší trny sklouzly a zabodly se do půdy. Žena dopadla na kolena, nechala zmizet štít, upadla na zem a zmocnilo se jí bezvědomí.
Já tam stál, třásla se mi kolena a rány se mi nechtěly zacelit. Už jsem ztratil příliš mnoho krve. Na krátkou chvíli jsem se podíval na Katela. Nevěděl, co má dělat. Chtěl mi pomoct, ale netušil jak. Moje tělo vypovídalo službu. Nemohl jsem už ani stát. Svalil jsem se na zem a tupě hleděl nad sebe. Pomalu se mi začaly klížit oči.
Tak takhle já umřu? Smrt i po tom všem, co jsem udělal pro svou vlast? Taková je tedy spravedlnost?
Najednou se nade mnou objevil Katel. Ani jsem ho neslyšel přijít. "Bude mi po tobě smutno." Řekl jsem mu. Z drakova oka na mě dopadla obrovská slaná slza. Nevěděl jsem, že jsou draci vůbec citlivý. Poplácal jsem ho po šíji a zabloudil jsem do temnoty.
Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3