Ruler's ability 1.kapitola - 1.část

3. února 2013 v 11:35 |  Zcela smyšlené povídky
Takže první část povídky Ruler's ability, tak doufám, že vám bude líbit :*
(Na obrázku je zobrazena Taryia)


1. kapitola
V mém světě ubíhá čas pomaleji. Pocity a vzpomínky déle vydrží, ale kdo by chtěl trpět po celý svůj život, jakmile ho postihne smrt blízkého? Jaký člověk by tohle břemeno dobrovolně vzal na svá bedra? Avšak v životě potká každého láska, ať už na kratší dobu a pouze jednou nebo vícekrát, neboť zamilovanost je nakažlivá, srdcervoucí a impozantní.
Adriela mě opustila asi před 10 lety. Její smrtelná nemoc zasáhla játra, poté se rozšířila do všech vnitřních orgánů, takže jediné, co jsme mohli dělat, bylo čekat. Držet ji v náručí a dívat se jí do očí při posledním jejím výdechu není nic jednoduchého. Pokaždé, když si vzpomenu na tento moment, se mi srdce zastaví a potichu se mi začnou teplé slzy kutálet po obličeji. Vím, že " chlapi" by se neměli jen tak rozbrečet, ale já to prostě nedokážu zastavit. Chybí mi… Chtěl bych ji mít u svého boku, držet ji v náručí a dělat jí pomocnou ruku při každé těžké zkoušce. Proč se to muselo stát zrovna nám? Nechápu to.
Při tomhle večerním přemýšlení se vždy procházím v Akátové zahradě, která už od pradávna spadá pod bohatství mé rodiny. Chůze v noci, osvětlenou měsícem a hvězdami, mě pokaždé uklidní, znásobí mi to koncentraci. Všude kolem mě byla puštěná malá světýlka ozařující cestu. Kousek od aleje s akáty a ozdobnými třešněmi (jinak řečeno sakurami), jež tady Adriela vysadila, se rozprostíral rozlehlý rybník.
Tak úžasné místo…, na kterém jsem ji poprvé spatřil. Už nad tím nebudu přemýšlet. Jsem tak akorát ještě víc naštvaný.
Podíval jsem se na oblohu posázenou třpytivými hvězdami. Houkání sov a hraní cvrčků dodávalo okolí ulehčující náladu, při kterém se mi uvolnilo celé tělo.
Pokračoval jsem v obchůzce zahrady, když najednou moje oči spatřily cizí ženu s hnědými vlnitými vlasy, jež šla napříč mou cestou.
"Stůj!" zvolal jsem a mezitím se moje hbité prsty omotaly kolem rukojeti meče. Ladně se ke mně otočila.
"Já přicházím v míru. Nechci bojovat. Jen mě uchvátilo toto místo. Jestli vás…"
"Tady nejsi vítaná. Okamžitě odtud odejdi." Rychle jsem ji přerušil s ledovým výrazem v obličeji, ale najednou ji osvětlily měsíční paprsky. Vypadala úplně stejně jako Adriela. Světle šedé až modré oči ohraničené hustýmobočím vypadaly něžně, dokonce přívětivě, nos i ústa menšího tvaru a to vše bylo zakomponované do oválné tváře. Lehce opálená pleť dokonale ladila s tmavě hnědými vlasy.
Šok …to nemůže být ona, vždyť jsem ji pozoroval, jak podlehla smrti. Určitě to není ona, to by mě poznala. Jak lehkomyslné si tohle myslet.
Žena se začala přibližovat. Možná proto, aby mi také viděla do zastíněné tváře. Moje ruce instinktivně vytáhly meč, který měl ostří zubovitě zahnuté. Do jedné ruky jsem si dal nástroj na zabíjení a začal jsem zasouvat hrot zbraně do země. "Toto je majetek mé rodiny, takže tady nemáš co dělat a nepřibližuj se nebo zaútočím." Žena se však nezalekla a pokračovala ke mně. Jestli nezastaví tak budu muset bojovat. Ona však ani nezpomalila.
S mrtvolným výrazem jsem vykřikl: "Katele!"Delší vlasy, směřující až pod lopatky, mi postupně vypadaly, takže moje hlava byla téměř lysá. Z hromádky chuchvalců se začal rýsovat obrovský černý drak. Meč se zakulatil a ostny se objevily na hřbetě Katela.
Monstrum otevřelo oči. Barvu panenek měl oranžovou, jako když oheň plápolá v nekonečné temnotě. Zvíře bylo třikrát vyšší než já a s každým vetřelcem, s kterým jsem bojoval, zametl Katel pod práh.
Žena se zastavila a sklopila zrak. "Takhle jsem to nechtěla" řekla.
Tohle mi nedávalo smysl. Vždyť věděla, že když se bude přibližovat, tak zaútočím. Proč to tedy dělala?
Jen málo lidí má speciální vlastnosti jako například já. Normálně nepotkáte takového člověka. Všechno to šlo ráz na ráz. S údivem jsem zjistil, že ona má obranné schopnosti.
Žena se pomalu rozdýchávala a na kůži se jí začala objevovat průhledná diamantová vrstva, která se rychle zvětšovala.
Ze začátku jsem si myslel, že to je jen obyčejný člověk, ale ona se dokáže bránit. Bohužel nemá zbraň, takže ji lehko porazím.
"Jak se jmenuješ a kdo vůbec jsi?" Zeptal jsem se s velkou zvědavostí.
"Mé jméno je Tariya." Odpověděla s úsměvem na rtech a mezitím si stoupla do bojové pozice. V pravé ruce se jí objevila dýka, jež splývala s brněním.
Nakonec přeci jen něco má.
Její diamantový oblek však nebyl úplně nezničitelný. Aby se mohla pohybovat, muselo mít brnění volný prostor pro klouby. To bylo to zranitelné místo.
Připrav se, oznámil jsem v mysli Katelovi, který se také postavil do postoje hodného k souboji. Celý jakoby žhnul, hořel a pálil. Můj společník byl nedočkavý, už dlouho se nedostal z temnoty na vzduch a ještě delší dobu si nezabojoval s člověkem na takové úrovni, jenže vnitřní hlas mi našeptával, že tohle není ta nejlepší volba, kterou jsem si zvolil - bojovat s ženou, jež připomíná Adrielu. Možná jsem nevybral dobře, ale cesty nebylo zpět. Musel jsem pokračovat. Souboj začal.
Katel zaútočil jako první, hned poté co hrozivě zavrčel na sokyni. Z tlamy mu vyšlehl dlouhý sloupec ohně směřující k nepříteli, který nakonec ukvapeně ustoupil stranou, aby ho střela nezasáhla. Drak rychle podruhé zamířil a vystřelil po ženě. Tariya však udělala něco nepředpokládatelného. Ohni by se nevyhnula, proto použila druhou ruku, na které se vytvořil obrovský diamantový štít tvaru čtverce, ale síla střeli byla tak veliká, že ji odhodila několik metrů daleko na strom. Než se Tariya posbírala ze země a trochu se vzpamatovala z té rány, kterou dostala, Katel ladně přiletěl k ní a přední tlapou jí uhodil do žeber. Zvuk praskajících kostí šel slyšet až ke mně.
V tu chvíli mi ženy bylo opravdu líto. Kdyby se nepřibližovala, nemuselo se to stát.
Bezvládně ležela na zemi a těžce oddychovala. Polovina průhledného brnění byla popraskaná, či zničená.Tariya se i přes tu bolest plazila co nejdále od draka. Sípala, kašlala krev a něco si potichu šeptala, tak že jí nebyl rozumět.
Že by se dokázala vyléčit?
Pokračování příště :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jiskřička Jiskřička | 17. února 2013 v 18:22 | Reagovat

Mooooc pěkné,jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. :-D

2 Afy - chan Afy - chan | 17. února 2013 v 19:27 | Reagovat

Děkuji :) moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3