The labirint of life - 3. část (Ichiruki)

31. ledna 2013 v 17:00 |  Povídky podle knihy/ filmu/ seriálu
Doufám, že se vám bude líbit :).


Za 20 minut se stihl převléct, najíst se, jako obvykle srazit Keiga taškou na zemi a se zvoněním vejít do třídy.
"Ahoj, Kurosaki - kun!" Pozdravila ho hned Orihime. Během toho, co procházel uřvanou třídou ke své lavici, jí pozdrav vřele oplatil.
"Jak se máš?" Zeptala se zvědavě, při čemž se k němu posunula o pár kroků blíž, aby se navzájem slyšeli. Jakmile však otevřel pusu k zodpovězení otázky, vešla učitelka s křikem do třídy. Orihime nevypadala zrovna moc nadšeně, ale i přesto se vrátila do své lavice s úmyslem vlídně přivítat jejich třídní.
"Ticho!!! Takže… předtím, než tu opět nastane nekontrolovatelný bordel, bych vám chtěla představit novou spolužačku. A ne, že na ni budete hnusní. Je v tomto městě teprve druhým dnem, tak se s ní pěkně seznamte a žádné úchylárny. Jasný, Abarai, Kurosaki?" Zvýšila na konci hlas, protože Renji jako každé ráno ve škole spal místo toho, aby se učil a Ichigo byl chvilkově mimo.
"Co zas já? Nic jsem ještě neudělal." Bránil se Jahoda ze všech sil.
"Huh? Cože? Jo, jo… pokusím se." Potom řekl ospale Ananas a následovně přestal vnímat svět okolo sebe. Třídní typicky dala oči v sloup kvůli jejich přihlouplým odpovědím a už si jich radši nevšímala, jinak by je totiž byla nucena prohodit oknem.
Celá třída napjatě čekala, co to k nim vlastně zavítalo. Kluci si většinou představovali nějakou borku s bujným poprsím, aby mohli na co koukat při nudných hodinách, kdežto holky naopak očekávaly milou, hodnou holku podle jejich gusta. Než učitelka otevřela dveře, všichni upírali zrak na dřevěný vstup. Pohled se jim naskytl, když to droboučké černovlasé děvče se sklopenou tváří vešlo odhodlaně do místnosti.
Ichigovi poskočilo srdce. Zatajil dech a poté se zhluboka nadechl. Ani nevěděl, proč se tak cítil. Byla podobně malá jako jeho sestra Karin. Vypadala stejně nevinně jako ona. Možná mu ji připomínala tím vzhledem, ale to by přece necítil takový divný tlak, pocit u srdce. Tak co se to s ním děje? Vždyť se na ni podíval poprvé v životě a to ještě nezná ani její jméno ani charakter. Začal si ji dopodrobna prohlížet od hlavy až k patě.
Najednou však pozvedla obličej a dala se do zkoumání všech přihlížejících. Pohled se jí zastavil na chlapci s oranžovými vlasy. Její modrofialové oči ho úplně paralyzovaly. Málem se zapomněl nadechnout. Sakra, co to dělám? Zbaběle uhnul pohledem a zadíval se z okna na venkovní přírodu.
"Tak nám něco o sobě pověz." Prolomila ticho učitelka.
"No,… ehmmm…," začala černovláska, "jmenuji se Kuchiki Rukia. Přestěhovala jsem se sem z Tokya, protože moje babička je vážně nemocná a potřebuje někoho, kdo by se o ni postaral." Dokončila všechny nejpotřebnější informace o sobě. Pak nastalo to trapné ticho.
"Zajímavé…, tak doufám, že se tvoje babička brzy uzdraví. Má tady na Rukiu někdo nějaký dotaz ohledně jejího života?" Zeptala se vlídně třídy, aby nezkazila první dojem jako její nová třídní učitelka. Kdyby se však neptala, udělala by líp, protože se přihlásili skoro všichni, což zapříčinilo další zcela proflákanou hodinu. Vzdychla si.
"Dobře, ale nebudete se tady přes sebe přeřvávat a mluví vždycky jen jeden, jinak se půjdeme normálně učit." Pohrozila, i když věděla, že to nepomůže a poté předala slovo holkám v první lavici.
"Máš nějaké sourozence?" "Co ráda posloucháš?" "Na jakou školu jsi předtím chodila?" "Máš nějaké koníčky?" - Tyto typy otázek většinou pokládaly holky, avšak když došla řada na Renjiho spolu s Ikkakem, tak se spustila hádka, kdo se první zeptá. Všichni, dokonce i učitelka, se na ně nechápavě dívali. Nakonec se první zeptal Ikkaku.
"Kolik kluků jsi měla? A… nechtěla bys jít někdy se mnou ven?" Celá třída házela nechápavé pohledy a kapičky u hlav z jeho slov, až na jednoho: " HAHAHA, hej kámo, (*plesk po zádech) ty seš ale dobrej kanec." Vysmíval se mu Ananas, čímž docílil dvou vraždících pohledů (=Ikkaku + učitelka).
"Už mlčím."
Tímto tempem to pokračovalo až do konce hodiny. Jakmile zazvonilo, nejméně polovina lidí se sešla seznámit s Rukiou osobně. První ve frontě byla Orihime, která se se šťastným úsměvem vesele pustila do řeči: " Ahoj Kuchiki - sama, jmenuji se OrihimeInoue a ráda bych tě pozvala na zítřejší mini uvítací párty u mě doma. Všichni tě tam rádi uvidíme. Začíná to tak okolo šesté a končit … to ani nevím. No, to se ještě uvidí." Oznámila ji nadšeně.
Nečekala od nich, že budou k ní tak laskaví i docela přátelští. Jenže měla úkol, jejž musela bezpodmínečně dokončit, ale jeden večer by možná pro ně mohla obětovat. Navíc nebudou tak podezřívaví, když například někam narychlo odejdu poté, co se skamarádíme. Nesměla však ještě zapomenout na zástupce shinigami, s nímž by se ráda seznámila, protože by ho mohla poprosit o pomoc, kdyby se něco zvrtlo v jejím dosavadním plánu.
"Párty?" Zeptala se Rukia udiveně a přidala částečně věrohodný, který se jí opět moc dobře nepovedl.
"No,… uvítací. Přijdeš tam?" Řekla ještě jednou Orihime nadšeně.
Nevěděla, jak se rozhodnout. Vybrat povinnosti, či nebýt tak nápadná před spolužáky? Potřebovala na rozmyšlenou více času.
Jak se Rukia rozhodne? To zjistíte v dalším pokračování :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Love this song
I wanna be contigo,
and live contigo,
and dance contigo,
para have contigo una noche loca. <3